Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Za rok 2008 vyhrali Valhallu PORTISHEAD a my sme napísali, že je to dôkaz stierania žánrových hraníc v zosieťovanom svete. Bola to pravda, no pohľad z čerstvého roku 2014 na vtedajší rebríček zároveň hovorí čosi o stave, v ktorom sa nachádzala vtedajšia metalová scéna. Vtedy sme si za album roka vybrali PORTISHEAD, pretože hoci sme metalový portál, metal nepovažujeme za žiadne protekčné decko, ktoré treba prifarbiť a postrčiť, ak je neúspešné.
Za album roku 2013 sme nezávislým a vopred nepredvídateľným vnútroredakčným hlasovaním vybrali “Push The Sky Away” od NICK CAVE AND THE BAD SEEDS. Druhýkrát v našej histórii teda nevyhral metalový album.
Sme skalopevne presvedčení, že tentoraz to nie je dôkaz žiadnej krízy metalového žánru. Rok 2013 bol pre tvrdú hudbu veľmi dobrý a úspešný a väčšina metalových zárezov z najlepšej dvadsaťpäťky budú určite pamätné a výnimočné albumy aj o päť rokov. Stačí si prebehnúť jednotlivé redaktorské rebríčky a ľahko prídete na širší kontext.
Nakoniec, u nás tento rok bodovali výnimoční NICK CAVE AND THE BAD SEEDS (v spomínanom roku 2008 boli u nás na 15. mieste), vo výročných rebríčkoch nemetalových médii Pitchfork či Spin sa zase výnimočne darilo sanfranciským blackmetalistom DEAFHEAVEN.
Prajeme vám a sebe tiež, aby ani v roku 2014 neprestal byť metal skvelý a úspešný.
Loňský rok byl hudebně myslím našlapaný, žel hodně jsem toho z časových důvodů neslyšel anebo neměl čas pořádně naposlouchat. Takže jen letmo z toho, co jsem si koupil a co se mi nejvíc líbilo, bez pořadí:
AETERNUS - ...and the Seventh His Soul Detesteth
ALTARS - Paramnesia
AUTOPSY - The Headless Ritual
BROKEN HOPE - Omen of Disease
CENTURIAN - Contra Rationem
DEEDS OF FLESH - Portals to Canaan
DEFEATED SANITY - Passages into Deformity
DEICIDE - In the Minds of Evil
GORGUTS - Colored Sands
GRAVE MIASMA - Odori Sepulcrorum
IMMOLATION - Kingdom of Conspiracy
JASAD - Rebirth of Jatisunda
SATYRICON - Satyricon
SUFFOCATION - Pinnacle of Bedlam
VOIVOD - Target Earth
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.